O NÁS

Proč nestačí obyčejná tělocvična?

Kvůli nedostatečnému vybavení tělocvičen a prostorů, kde by se dalo bezpečně trénovat, vznikají zranění. Parkour je poměrně nová sportovní disciplína, na kterou tělocvičny nenabízí dostatečné a vhodné vybavení, jak jsme se sami mohli přesvědčit v mnoha uplynulých letech.

Proč není vhodné trénovat venku?

Riziko úrazů se týká hlavně malých, nezkušených děti ve věku 7-12 let, které viděly Parkour na internetu a snaží se ho bezhlavě napodobovat. Vyjdou za dům a učí se, často bez dozoru, skákat salta do písku. Vznikají pak zbytečné úrazy, jako jsou naraženiny a zlomeniny končetin – a to v lepším případě!

Další problém, který sledujeme, je „ničení osobního majetku“. Tím se rozumí, že veřejnost, která Parkouru nerozumí, usuzuje, že úmyslně ničíme veřejný nebo soukromý majetek, když po něm lezeme a skáčeme z objektu na objekt. Často takové případy končí přivoláním policie. Těm se pak těžko vysvětluje, že nic ničit nechceme a marně hledáme pochopení, že jsme sportovci (pouliční umělci) na úrovni. Parkourem se rozumí „volnost pohybu“ a posouvání jak fyzických, tak psychických hranic. Protože jsme Parkouristi, potřebujeme překážky a máme tendenci je hledat všude kolem nás.

Zkušený Parkourista, který skáče 10 let a více, zvládá salta, skoky, přeskoky, atd. s jistotou a prakticky bez možnosti úrazu, vše má natrénované a téměř neriskuje. Jenže, tohle děti nepochopí. Chtějí to prostě umět. A nejlépe hned. Tím, že vedeme na Ostravsku Parkourové kroužky, se dostáváme do kontaktu s rodiči, kteří se samozřejmě o své děti, které se snaží ve volném čase samy venku o „kaskadérské kousky“, bojí a zakazují tuto činnost dětem provozovat. Což je velká škoda.

Dnešní děti, které by nejraději seděly celý den za počítačem a televizí, je těžké pro něco nadchnout. Moc si vážíme a bereme za určitou zodpovědnost to, že právě děti chtějí dělat Parkour a vidí v nás jejich vzor. Parkour není jenom o saltech, ale o disciplíně, píli a fyzické zdatnosti.